Poslední ze žhavých milenců

 

 

Neil Simon

Poslední ze žhavých milenců

 


Agentura HARLEKÝN

neděle, 9. srpna 2015, 19:30 hod


 

Režie:

Zdeněk Kaloč

 

Překlad:

Ivo T. Havlů


Kostýmy:

Michaela Červenková

 

Scéna:

Miloš Ditrich

 

Hudba:

David Rotter

 

Hrají:

Barney Tringeld - Petr Nárožný
Elaine Navaziová, Bobbi Michelová, Jeanette Fischerová - Simona Stašová

 

Komedie patří mezi nejúspěšnější díla známého amerického autora. Řadu sezón se těšila velké divácké přízni na Brodwayi. Skvělá je již svým námětem a přímo dokonalá díky mistrným dialogům.

Barney Tringeld, starší majitel rybí restaurace v New Yorku, se po letitém spořádaném manželství odhodlá k první nevěře. Má pocit, že vlastně vůbec nežije. Jak sám říká: "Chtěl jsem poznat, jaký je to s cizí ženou. Budu mít úspěch, budu se jí líbit, vzruší mě její dotek? Tisíce otázek, na které bych už nikdy nedostal odpověď, kdyby se moje jméno zítra objevilo v rubrice úmrtí!" Do bytu své stařičké maminky si postupně pozve tři různé typy žen (sexu chtivou Elaine, ztřeštěnou Bobbi a upjatou Jeanette) a dostává se s nimi do neuvěřitelně komických a choulostivých situací s ještě komičtějšími výsledky.

Odvěká mužská touha po milostných dobrodružstvích inspirovala autora k napsání komedie, při které se baví a smějí diváci bez rozdílu věku. Je jen otázka, zda životní poznání majitele rybí restaurace v Americe je pro starší pány varováním nebo naopak, povzbuzením pro nová dobrodružství.

 

NEIL SIMON

 

Nejúspěšnější (a údajně i nejbohatší) americký dramatik posledních čtyřiceti let, nekorunovaný král broadwayských činoherních scén s přesahem i do oblasti muzikálů. Narodil v roce 1927 v New Yorku. Měl přezdívku "Doc", protože od dětství snil o povolání lékaře. V 16 letech vstoupil do armády. Pak sice začal studovat medicínu, ale studium nedokončil. Začal psát skeče a později seriály pro televizi a zde uvízl drápkem. Světovou dramatickou literaturu obohatil v žánru velmi obtížném, zato nad jiné působivém - v tragikomedii.

Jeho první hra "Come Blow Your Horn" (Pojď nám zatroubit) je prý hra autobiografická. S ní ještě díru
do světa neudělal. Druhou hru dokonce nejprve vzdal. Teprve po dokončení úspěšného libreta k muzikálu "Little me"(Malé já), který měl premiéru na Broadwayi v roce 1962, se k ní vrátil a ta založila jeho slávu.
Byla to hra "Barefoot in the Park" (Bosé nohy v parku). Další neméně slavnou hrou byl "Podivný pár", nadšeně přijatý nejen obecenstvem, ale i vážnou kritikou, což je shoda vcelku dosti vzácná. Od Podivného páru napsal Neil Simon další hry (Sliby chyby, Apartmá 719, Drobečky z perníku, Poslední ze žhavých milenců,
Zajatec na druhé avenue, Vstupte! aj.)

Inscenace Poslední ze žhavých milenců (The Last of the Red Hot Lovers) byla uvedena v roce 1969 v broadwayském Eugene O'Neill Theatre, v jednom z nejvýznamnějších newyorských divadelních center. Dočkala se 706 repríz. Hra, režisér (Robert Moore) a herci (James Coco a Linda Lavin) byli nominováni na prestižní cenu Tony Awards. V roce 1972 byla hra zfilmována.

I v dalších letech obohacoval Neil Simon repertoár broadwayských divadel o nové hry (např. Kapitola druhá, Každý má svého Leona, Blázni, Hodný pan doktor, Chci k filmu, Dámská jízda, Ztracen v Yonkersu a další).
Můžeme bez nadsázky říci, že patří k nejhranějším a nejoblíbenějším autorům na světě. Podle jeho her vznikla řada úspěšných filmů. Obdržel několik významných ocenění a v roce 1991 prestižní Pulitzerovu cenu.

Simonův humor není nikdy zlý. Simon není supem - ptáčkem posměváčkem. Naopak, v jeho hrách zaznívá smířlivý, chápající hlas.

 

Kdy je člověk směšný?

 

Na jevišti Národního divadla právě vystupuje v komické roli jeden z nejlepších herců. Z hlediště se ozývají salvy smíchu. Výstup končí a zpocený herec vbíhá do zákulisí. Téměř se svalí na židli a zhluboka oddychuje.
Pak se obrátí na kulisáky, kteří kolem postávají v přítmí, připraveni na přestavbu dekorace a povzdechne si :“ Jo, pánové, je to dřina!“ Jeden z kulisáků poznamená: “Copak vy! Vy se bavíte. Co máme ale říkat my!?“  Domnívám se, že i řada diváků si v duchu pomyslí : „Ten se má! Jen samá legrace. Takový život by se mi taky líbil.“

Kdy je člověk směšný? Kdy budí v těch, co jej pozorují, smích? No přece ve chvíli, kdy se bere příliš vážně, aniž k tomu má sebemenší důvod. Skutečný komik ( jakým byl například Chaplin, Laurel a Hardy, Voskovec a Werich nebo Hugo Haas) to dobře ví. Má totiž silně vyvinutý pozorovací talent a stejně velkou představivost, k níž se pojí jevištní inteligence. K výsledné lehkosti a samozřejmosti, s níž v postavě, kterou představuje, jedná, se však musí dopracovat tvrdou prací v řadě náročných zkoušek. S lékárnickou přesností odměřuje význam každého slova a gesta, každé pauzy.Fixuje jedinečný rytmus a tempo, a jako korunu všeho nasazuje pointu.

Ne nadarmo se říká, že humor je matematika.Výbuch smíchu v publiku, který komik vyvolá, by se dal také  přirovnat k řetězové reakci. Dochází k ní, jakmile je neúplné množství štěpného materiálu náhle doplněno jejím kritickým množstvím.Je-li ho jen o zlomek miligramu méně  nebo naopak více, není už kritické a k reakci nedojde. – Komik se také nemůže ještě před publikem rozpomínat na každý detail své role. Proto si v jisté fázi zkoušek intenzívním opakováním „partitury“ vnitřního i vnějšího aranžmá vytváří řetězec podmíněných reflexů. Ten pak hereckému projevu dává zdání spontaneity a improvizace.

Tak také pracovali mí kolegové, herecké osobnosti - Simona Stašová a Petr Nárožný. Často až k hranici úplného vyčerpání. Ano, je to velká dřina. Ale díky ní a talentu se nakonec dostaví ta prchavá chvilka nesmírné radosti. To když  diváci vybuchují smíchem a tu a tam i zaslzí.

 

Zdeněk Kaloč.

 

 

Sůl nad zlato

 

 

Božena Šimková na námět Boženy Němcové

Sůl nad zlato

 


DAP - Divadelní agentura Praha

neděle, 9. srpna 2015, 14:00 hod


 

Režie:

Miroslav Pokorný 

 

Hudba:

Tomáš Alferi

 

Hrají:

Milada Bednářová, Zdeněk Košata, Marta Sovová/Tereza Causidisová, Kristýna Kudrnáčová/Lucia Schubertová a koza Cecilka

 

 

 

Prozaičku, dramatičku, autorku televizních scénářů, spisovatelku Boženu Šimkovou nemusíme představovat. Děti znají především její televizní pohádky. Například její Krkonošská pohádka potěšila již několik generací malých diváků a stále patří mezi nejoblíbenější večerníčky. Pro naši agenturu napsala řadu původních pohádek: Kovářkou pohádku, Princeznu a loupežníky, Krakonošův klobouk, Jak si princezna vzala draka, Jak se krotí princezna.

 

Nyní sáhla do pokladnice české klasiky  a vybrala  jednu z nejznámějších  pohádek z díla naší nejmilejší pohádkářky, Boženy Němcové  -  „Sůl nad zlato“.

 

Děj zpracovala volně, ale zachovala základní poselství pohádky: Poznání vlastní chyby a rozhodnutí ji napravit a umět poprosit o odpuštění. Obecně přijatá pravda o ceně obyčejné soli (vody, vzduchu, tedy i života) má i v dnešní době povrchního příklonu ke konzumu svou platnost.
Příběh „Soli nad zlato“ je asi všem dobře známý: Král neporozumí slovům milované dcery Marušky, kterými chtěla svému otci vyjádřit lásku a oddanost, nepochopí, že sůl pro ni znamená vzácnost, bez které se nedá žít. V jejím  vyznání spatřuje nevděčnost a  nelásku a v náhlém  výbuchu hněvu vyžene Marušku z domu. Tím přivolá na království kletbu, kterou může zlomit jen svým prozřením a následným přiznáním chyby. Ani mocný člověk nemusí mít vždy pravdu.

 

Aby autorka přiblížila příběh dnešním dětem, polidštila poněkud strnulé postavy klasické pohádky a oblékla je do kabátů normálních lidí s dobrými i špatnými vlastnostmi, které potkáváme i dnes.
Maruška je i přes své mládí moudré a statečné děvče odhodlané hájit svoji myšlenku, o které je přesvědčena, že je správná  (všední věci, jako sůl, mívají větší cenu, než  symbol bohatství - zlato a drahokamy). Váží si darů přírody i lidského citu, nepřestává milovat svého otce i přes křivdu, kterou se na ní provinil.

 

Oproti původní pohádce, namísto dvou Maruščiných sester vystupuje v této verzi jen jedna, starší sestra Albína. Je to sobecká, sebevzhlíživá, panovačná osoba (protiklad lidské povrchnosti a rozmařilosti proti Maruščině moudrosti a skromnosti), směšná ve své sebestřednosti, vidící se již královnou. I ona však dojde k poznání svých chyb. Žádná z postav této pohádce není vyloženě zlá, jsou spíše chybující, někdy komické a autorka je vede ke smířlivé nápravě.
Král je milující otec, který teprve ztrátou své dcery pozná svůj omyl. Není to autoritativní majestát, jak nám ho líčí klasika, ale spíš legrační, pošetile trucovitý, ale v podstatě dobrácký a starostlivý tatínek.

 

Autorka obohatila příběh ještě o další postavy: laskavou a dobrou kmotřičku obdařila nejen lidovou moudrostí ale i jistým tajemstvím a nadpřirozeným schopnostmi. Ona je hybatelkou děje, která vede krále k poznání a nápravě.
Koza Cecilka je veselá postava, která vyvažuje závažnost tématu a svými glosami vnáší do příběhu humor a dobrou náladu.

 

Příběh dotvářejí hezké písničky, přinášející do děje odlehčení i legraci.
Autorce se podařilo s humorem a vtipem sobě vlastním přiblížit klasický příběh současnému malému divákovi. Jako ve všech jejích pohádkách je také zde silnou stránkou textu také bohatá a krásná čeština.


Jak si peklo poradilo

 

 

Jak si peklo poradilo

 


Kovářovská OPONA, Kovářov

neděle, 9. srpna 2015, 10:00 hod


 

 

Kovářovská OPONA nastudovala pro divadelní přehlídku Hostínské léto 2015 hudební pohádku Jak si peklo poradilo na motivy filmové pohádky S čerty nejsou žerty. Chamtivá macecha Dorota připraví svého nevlastního syna Petra o všechno, včetně dědictví po jeho otci. Petr se mezitím seznámí s dcerami místního knížete, když je zachrání při projížďce na koních, a zaujme ho vyzývavá Angelína, pro ni ale Petr vůbec nic neznamená. To její sestra Adélka, hodná a skromná, se do Petra hned zamiluje. Petrova macecha se neštítí ničeho, a aby se vyvdaného synka zbavila, spikne se s místním správcem. Společně proti němu kují pikle, pošlou ho do vězení a pak i na vojnu. Když už Petr neví kudy kam, potká věrného a spravedlivého přítele čerta Janka, vyslance samotného pekla, v němž vzaly spravedlnost do svých rukou čertice v čele s Luciferkou, neb chlapi čerti se jen povalovali a svou práci brali na lehkou váhu. A že peklo všechnu nepravost a hřích potrestá, o tom není pochyb.

 


 

Na útěku

 

 

Pierre Palmade a Christophe Duthuron

Na útěku

 


Divadlo Ungelt

pátek, 7. srpna 2015, 19:30 hod


 

Překlad

Alexander Jerie
 

 

Režie

Ladislav Smoček

 

Hrají:

Claude: Jana Štěpánková
Margot: Zlata Adamovská

 

Nezdolnou energií a nadějí nabitá komedie o náhodném setkání dvou obyčejných žen vydávajících se na cestu za svobodou, dobrodružstvím a životem prožitým naplno. Ve hře, která se s humorným nadhledem dotýká i témat nelehkých můžete vidět Janu Štěpánkovou a Zlatu Adamovskou. Ve Francii slavila tato hra velký úspěch. Režie Ladislav Smoček. Česká premiéra.

 

Obvyklá délka představení je 2h včetně přestávky.


 

Otylka

 

 

Jaromír Břehový

Otylka

 


Spolek divadelních ochotníků Petrovice

sobota, 8. srpna 2015, 14:00 hod


 

Hrají:

Primářka Ilona Krajcová - Jitka Hobzková
Doktor Untrlauf - dietolog - Aleš Vrzal
Aleš Strom- sportovní instruktor - Pavel Kubíček
Ámos Lesinský - sousední pacient - Jaroslav Šnajdr
Hana Slabá - pokojská - Lucie Šimečková                                
Otýlie Raftová - pacientka - Eva Bartošová
Lenka Kopecká - přítelkyně - Eva Fořtová
Karel Raft – manžel Raftové - Petr Štěpánek


Světla:

Ondřej Hobzek


Režie:

Ivana Talaváňová, Jaroslav Kloud   

 

Movitý obchodník zdánlivě absurdně věnuje své choti jako dárek k jubileu odtučňovací pobyt v přepychovém sanatoriu, kde se pak následně odvíjí jednoduchý příběh vzpoury sebevědomé ženy proti všemu a všem. Otylka totiž postupně rozkrývá tajnou spolupráci svého chotě s pracovníky sanatoria, a to za účelem zabránění jejího návratu domů, kam si mezitím její choť přivedl jako družku její nejlepší kamarádku. Nebojácná Otylka vezme události do svých rukou a ty dostávají závratný spád.

 

Představení Otylka odstartovalo stěhování petrovického divadla


 

Rodina je základ státu

 

 

Ray Cooney

Rodina je základ státu

 


Agentura Mithea

pátek, 7. srpna 2015, 19:30 hod


 

Režie:

Petr Hruška

 

Hrají:

Miroslav Etzler, Vanda Hybnerová, Petr Motloch, Sabina Laurinová, Richard Trsťan, Miloš Kopečný, Zdeněk Košata, Vojtěch Záveský, Miroslav Sabadin, Marika Procházková

 

 

Tato komedie se odehrává v londýnské nemocnici svatého Ondřeje pár dnů před Štědrým dnem.

 

Přináší nepřeberné množství komických situací a gejzír humoru, jak jsme si již zvykli u Cooneyho z jeho předešlých komedií, naše divadlo má v repertoáru komedii „Prachy!!!“


Těsně před důležitou přednáškou oznámí doktoru Davidu Mortimorovi jeho bývalá milenka Jane, že s ním má (nyní již dospělého) syna Leslieho. Davidova snaha vyhnout se přiznání k otcovství vede k improvizovaným výmluvám a výmyslům vytvářející stále nové a komplikovanější zápletky. Zoufalý lékař nakonec přiměje svého přítele Huberta, aby se alespoň do skončení přednášky vydával ze Leslieho otce. Výsledkem toho jsou neuvěřitelné, typicky cooneyovské zmatky. Když pravda konečně vyjde najevo, Leslie Davida jako otce příkře odmítne. Následuje naprosto nečekaný happyend.

 


 

vstupte

 

 

Viktorie Hradská

COMMEDIA FINITA

Komedie o jedné zpěvačce

 


Divadlo na Vísce Hořovice

pátek, 7. srpna 2015, 14:00 hod


 

Režie:

Slávka Hozová

 

Hrají:

Placená společnice a uklízečka - Kateřina Hasmanová
Učitelka zpěvu a komorná - Helena Kreisingerová

 


„Umění naše je leskem padajících meteorů, věčnost není mu dána. Snad proto, že víc než jiné - pro okamžik - strhává a že stromy do nebe vyrůst nemohou a  nedovedou.
Spokojme se tedy okamžiky našeho poslání a buďme vděčni osudu, dovolí-li nám po desetiletí býti tím, čím býti toužíme.“


Ema Destinová, 1921

 

Divadlo na vísce Hořovice nastudovalo hru o životě Emy Destinnové.

 

Hořovice – COMMEDIA FINITA je název nového představení  Divadla na vísce  Hořovice a je určena všem divákům bez rozdílu věku, kteří alespoň trochu ví, kdo to je Emma Destinnová.  Divadlo ho uvede v Klubu Labe Hořovice poprvé ve veřejné generálce v pátek  4. dubna 2014  v 19 h. Oficiální premiéra se uskuteční v témže prostoru 19. dubna 2014  v 19h.   

 

1. Vznikl text komedie Commedia finita speciálně pro Vaše divadlo?


Text hry COMMEDIA FINITA napsala autorka Viktorie Hradská v roce 1984 a byl to pražský boom.  Vystřídalo se v něm několik výborných pražských hereček , pro které to byla veliká herecká příležitost.  Vystoupí čtyři ženy , které se pohybovaly v bezprostřední blízkosti Emy Destinnové. Autorka Viktorie Hradská hru rozdělila do čtyř monologů. Každá žena je absolutně jiná – komorná- společnice – učitelka –uklizečka . Autorka bravurně  zachytila  malost prostředí, ve kterém slavná operní pěvkyně žila a paradoxně ukazuje výjimečnost a složitost této velké umělecké osobnosti.

 

2. Zabývá se osudem operní pěvkyně Emmy Destinnové nebo jen nějakým úsekem jejího života?


Čtyři  ženy, které se pohybovaly  kolem Emy Destinové podávají  autentické svědectví  podle svého naturelu. Nechybí  humor,  drby a závist.

 

3. Čím Vás tato osobnost zaujala?


Jistě všichni známe film, který natočil pan režisér Krejčík o Emě Destinnové, kterou hrála Božidara Turzonová a zpívala paní Beňačková.  V kostce nám přiblížil  osud  Emy Destinn,   který nemohl nechat nikoho chladným. Tedy ani mě.

 

4. Kdy jste představení začala připravovat a co bylo při přípravách nejsložitější?


Představení jsem začala zkoušet s Kateřinou Hasmanovou a Helenou Kreisingerovou  na konci roku 2013.  Forma monolog  je herecký oříšek a prubířský kámen i pro zkušené profesionální herečky . Po rozkrytí textu jsme začali aranžovat a já jsem se jenom tiše radovala s jakou chutí se děvčata do nabídnutého materiálu pustily a jak si poradily s různorodými charaktery a situacemi. Jediný muž mezi námi děvčaty Karel Hasman zvukový mistr,  zatím hledal pěkné nahrávky, do kterých bychom mohli představení zarámovat.

 

5. Koho by měla tato komedie oslovit především?


Myslím, že všechny věkové kategorie, kteří alespoň trochu ví, kdo to je Ema Destinová.

 

Odpovědi zaznamenal  Karel  Souček  Berounský deník duben 2014

 

petrajanu

 

 

Koncert Evy Pilarové

 

 


 čtvrtek, 6. srpna 2015, 19:30 hod


 

Koncert stálice české pop music se známými i méně známými hity jako například:

 

Ach, ta láska nebeská

Oliver twist

Sekáči jdou

Ave Maria

Montiho čardáš

směs písní Divadla Semafor

a mnoho dalších.

kavarna

 

 

 Robert Thomas

Zlatý pan ministr a Turecká kavárna

 


Agentura Harlekýn

neděle, 2. srpna 2015, 19:30 hod

Představení se koná v klášteře Milevsko


 

Ustrašený svědek

Felix Lombard - Václav Vydra
Marcel -  Matěj Hádek nebo Martin Kubačák nebo Martin Davídek
Majitelka kavárny - Naďa Konvalinková

Načítá se přehrávač ...

 

Pes a kočka

komisař Pellissiér - Václav Vydra
Francoise - Jana Boušková
Richard -  Matěj Hádek nebo Martin Kubačák nebo Martin Davídek
Majitelka kavárny - Naďa Konvalinková

Načítá se přehrávač ...

 

Zlatý pan ministr

Adrien de Beaumant - Václav Vydra
ošetřovatelé - Jana Boušková a Matěj Hádek
Majitelka kavárny - Naďa Konvalinková

Načítá se přehrávač ...

Tři komické skoro detektivky z Paříže.

 

Režie:

Pavel Háša

Překlad:

Jan Cimický

Hrají:

Jana Boušková
Naďa Konvalinková
Václav Vydra
Matěj Hádek/ Martin Davídek/ Martin Kubačák

 

 

Adrien: Neříkejte, že jste mne nepoznala!
Jiřinka: Na mou duši, nepoznala.
Adrien: No což, aspoň mne to naučí skromnosti.

Vy jste mne před pěti dny neviděla v televizi? Byl jsem prý dobrý…
Jiřinka: Vy děláte do politiky?
Adrien: S politikou, milá paní, nemám co dělat, z té mám hrůzu.

Jsem členem vlády ...

 

PAŘÍŽSKÁ DETEKTIVNÍ KOMEDIE
Psaní hry je svým způsobem práce záhadná a někdy přímo alchymistická.

Když píšu hru, mám pocity jako kuchař, když vaří svou tajnou specialitu. Jako základ, na dno hrnce, dávám kriminální zápletku, která je ovšem v pozadí. Není to kriminální zápletka jako v Anglii nebo v New Yorku, není to jenom děs a hrůza, při níž vstávají vlasy na hlavě, ale především v globálu typická pařížská komedie, k tomu přidávám postavy a charaktery pochopitelně komické, trochu vtipu a ducha a taky špetku fantazie a pak dám těsto do vyhřáté pece, v níž se všechno krásně spojí. Hotový koláč vrhám s radostí přímo do tváře publika.

Chci tím říct, že se snažím lidi zaujmout napětím a pobavit humorem. A tak vznikla dnes již typická pařížská detektivní komedie, kterou píšu vlastně jako jediný autor. Je to dobře, mám pro sebe celý veliký prostor. A to je přesně to, co charakterizuje mou divadelní tvorbu. Náročnější divák hledá nitky a zápletky, méně nároční se přicházejí zasmát situační komice postav a humoru. To je moje "kuchařská specialita". A také obraz mého osobního štěstí.


(autor)

 

Robert Thomas o sobě

Když jem přišel do Paříže jako malý kluk z venkova, neměl jsem nic, byl jsem chudý a bez prostředků, měl jsem jenom jednu velikou vášeň a touhu. Vzal jsem si do hlavy, že musím být hercem. A tahle myšlenka mě docela absorbovala. Začínal jsem jako všichni, od malinkých rolí a pozvolna jsem si vytvářel postavení, dostával větší a větší role. Jenže - pořád to nebylo ono. V tomto směru je Paříž město nesnadné a těžko dobyvatelné. Je to jako Kolumbovo vejce,         do kterého se nedá proniknout. Pochopil jsem, že potřebuji nějakou zbraň, aby mi pomohla proniknout, a tak jsem začal psát divadelní hry. Tady vlastně začal můj nový osud. Hned první hra "Past na osamělého muže" měla okamžitě fantastický úspěch a autorská práva se prodala prakticky do všech zemí světa. Dokonce i slavný režisér Hitchcok přijel do Paříže, aby se na ni mohl podívat       a použil ji jako scénář pro svůj detektivní film. Díky tomu jsem za pouhý měsíc přeskočil od sendviče rovnou ke kaviáru a z naivního chlapce se stal muž, který napsal řadu dalších her a takto se dostal skutečně do celého světa. Jsem               v podstatě velmi šťastný člověk, protože se mi podařilo uskutečnit, o čem jsem snil jako malý kluk: stal jsem se divadelníkem.