neckar-banVáclav Neckář

Biografie

Václav Neckář se narodil v Praze, ale vyrůstal v severních Čechách. Rodina se pohybovala v divadelním prostředí. Než ztratil po roce 1948 otec angažmá, byl v ústeckém divadle hercem a tanečníkem. Maminka tamtéž pracovala jako ekonomka. Malý Václav měl rád zpěv a na jedné soutěži lidové tvořivosti si ho všiml dirigent orchestru Státního divadla Zdeňka Nejedlého v Ústí a začal chlapce využívat v dětských úlohách operních představení. Toto období skončilo v době, kdy mladý Neckář začal mutovat. Po maturitě na Střední všeobecně vzdělávací škole se čtyřikrát neúspěšně pokoušel hlásit na DAMU a nakonec se uchytil jako elév v činohře mosteckého divadla. Už tehdy ho ale více přitahovala hudba. Poslouchal rokenrol a snil o tom, že vynikne jako sólový zpěvák. Studoval hru na klavír a zpěv, později se též zdokonaloval u profesora Karenina, u kterého začínal i Karel Gott.

Na jaře 1964 s ním divadlo v Mostě ukončilo spolupráci, a tak přešel do plzeňského hudebního divadla Alfa. Tehdy se při konkurzu poprvé setkal s Martou Kubišovou. V západních Čechách udělal první nahrávky pro rozhlas a brzy nazpíval některé písničky i pro pražské studio. Hity jako Lékořice, Hříbě nebo Tu kytaru jsem koupil kvůli tobě bodovaly v hitparádách a mladý zpěvák rychle získával popularitu. V roce 1965 s ním proto ředitel pražského divadla Rokoko podepsal smlouvu a cesta k úspěchu byla otevřená. V Plzni se ještě stačil seznámit se svou budoucí ženou a matkou syna Václava, Jarkou Žlábkovou, která byla baletkou Divadla J. K. Tyla. Vzali se v roce 1974.

V divadle Rokoko se potkal s Martou Kubišovou a Helenou Vondráčkovou a zde začala jejich spolupráce, která vedla později k vytvoření slavného pěveckého tria Golden Kids. Vystupoval v představeních Čekání na slávu, Filozofská historie nebo Listy důvěrné. Při té příležitosti si ho všiml režisér Jiří Menzel, který hledal herce pro hlavní roli ve filmu OSTŘE SLEDOVANÉ VLAKY. Neckář ideálně ztělesňoval režisérovy představy o nesmělém mladičkém železničáři Miloši Hrmovi. Role se Neckář zhostil výborně, a když film získal Oskara, zrodila se i česká filmová hvězda. V následujících letech si zahrál ve snímcích SOUKROMÁ VICHŘICE, TA NAŠE PÍSNIČKA ČESKÁ, KULHAVÝ ĎÁBEL nebo SKŘIVÁNCI NA NITI. Patrně největší divácký ohlas zaznamenal jako princ v úspěšném komediálním muzikálu ŠÍLENĚ SMUTNÁ PRINCEZNA, kde si zahrál po boku své kolegyně z divadla Rokoko Heleny Vondráčkové.

Odešel z divadla a po nesmírně úspěšné patnáctiměsíční existenci tria Golden Kids, kterou ukončilo pronásledování Marty Kubišové státní mocí, se rozhodl dál věnovat naplno zpěvu. Se svým bratrem Janem založili skupinu Bacily a jeho další činnost byla v následujícím období plně spojena s českou populární hudbou. Nazpíval desítky úspěšných písniček, jako byl Stín katedrál nebo Čaroděj dobroděj. Jeho umělecký vrchol spadá do přelomu 70. a 80. let. Stal se legendou české pop-music a po pádu železné opony založil se svým bratrem hudební vydavatelství Ne a Ne Records. V 90. letech přišel umělecký útlum, Neckář nedokázal přijít s novými alby, měl problémy se životosprávou a neúspěchem skončil i pokus o obnovení tria Golden Kids.

Část dřívější popularity získal zpět s příchodem nového tisíciletí a opět vyprodával koncerty. V listopadu 2002 ale přišla mozková mrtvice, která poškodila mj. jeho hlasové centrum. Po velmi obtížné a dlouhé rehabilitaci se opět vrátil ke koncertování. Pokud jde o jeho herectví, nikdy už v plném rozsahu nenavázal na své úspěchy z druhé poloviny 60. let. Příležitostně se ještě ve filmu objevil, ale vesměs jen v malých rolích a jako dekorace. Vystupoval celkem ve 14 snímcích. Filmovou slávu si připomněl v roce 1990, kdy byl pozván na mezinárodní filmový festival v Berlíně, kde byl uveden Menzelův trezorový snímek SKŘIVÁNCI NA NITI. Jak s úsměvem Neckář poznamenal, nikdo tehdy nevěřil, že film byl natočen před tolika lety. Když se ale objevil na pódiu, rázem všichni pochopili, že uplynulo 20 let. Především za své role ve dvou Menzelových snímcích lze Václava Neckáře považovat za výraznou hereckou osobnost české kinematografie.

zdroj: čsfd.cz, Milan "gudaulin" Černý