ochotou

 

S nebývalou ochotou...

recitál Marty Kubišové


čtvrtek, 9. srpna 2012, 19:30 hod


kubisova neckar

Jako host v programu vystoupí i Václav Neckář

... a takhle nám paní Kubišová zpívala před rokem ...

 

gingame

 

D. L. Coburn

The Gin Game


Divadlo Viola

pátek, 10. srpna 2012, 19:30 hod


The Gin Game je hráno již jedenáctým rokem stále s velkým úspěchem.

Blanka Bohdanová i Josef Somr jsou nositeli cen Thálie na nejlepší ženský i mužský herecký výkon právě v tomto představení.

 

Weller: Fonsie! Fonsi! Jste to vy?
Fonsie: Copak chcete, Wellere?
Weller: Fonsie, jsem vám dlužen omluvu.
Fonsie: Ano, to jste.
Weller: Stydím se za svoje včerejší chování a z celého srdce se vám omlouvám, Fonsie.
Fonsie: Není mi jasný, jestli si děláte legraci nebo to myslíte vážně.
Weller: Samozřejmě, že to myslím vážně. Opravdu mě to mrzí.
Fonsie: Celou jste mě vyděsil. Zřejmě si neuvědomujete, jak na lidi ty vaše výbuchy působí.
Weller: Já vím, že někdy můžou působit strašně, ale není se čeho bát.
Fonsie: Já ne že bych se bála, abyste mi něco neudělal. Ale když jste převrhnul ten stolek...
Weller: Podívejme se na to realisticky, Fonsi. Až na těch pár momentů, kdy jsem přetek, nám snad bylo spolu celkem dobře.
Fonsie: Mně je s vámi dobře, Wellere, jenom neumíte hrát džin.
Weller: Já že neumím hrát džin!!!

Hrají:

Blanka Bohdanová a Josef Somr

bohdanova  somr

kalich

 

 

 Diego Ruiz, Fiona Bettanini & Nicola Pistoia, Pino Ammendola

Bez předsudků

 


 

Divadlo Kalich Praha

neděle, 12. srpna 2012, 19:30 hod


 

Českou premiérou komedie Bez předsudků navazujeme na úspěch našich dvou předcházejících inscenací předních českých komiků Jany Paulové a Pavla Zedníčka.

Hra se odehrává v motelu, kde musí v jediném volném pokoji neplánovaně přespat Diego s Fionou, dva letití přátelé. Společná noc jim nabídne možnost otevřeně si popovídat o věcech, na které se ženy jinak ostýchají ptát mužů a muži žen.

Bez předsudků je tedy výtečnou komedií předně o kamarádství, o tajemstvích, o zvědavosti a hlavně - o nás, jejích divácích.

Stáváme se svědky vtipného, vybroušeného, velmi trefného a místy i dojemného slovního souboje obou postav. A nebyli by to Jana Paulová s Pavlem Zedníčkem, aby k němu nepřidali řadu nezapomenutelných gagů.

zdroj: www.divadlokalich.cz

Režie:

Roman Štolpa

Překlad:

Karina I. Havlů

Dramaturgie:

Martin Fahrner

Kostýmy:

Kateřina Hájková

Scéna:

Petr Kastner

Hrají:

 Jana Paulová a Pavel Zedníček

 

 

 kovarovan

Jihočeský folklorní soubor KOVÁŘOVAN

 


 

čtvrtek, 9. srpna 2012, 16:00 hod

 


 

Jihočeský folklorní soubor Kovářovan


Folklorní soubor Kovářovan vznikl v roce 1984 a od roku 1997 pracuje jako občanské sdružení. Usiluje o uchování lidových tradic Kovářovska a dalšími aktivitami napomáhá rozvoji veřejného života obce Kovářov a Jihočeského kraje.
Zabývá se udržováním lidových písní, tanců a zvyků své národopisné oblasti Kozácka (Táborsko-Milevsko). Ve svých vystoupeních prezentuje krásné kozácké kroje, které vynikají zejména bohatou bílou výšivkou na zástěrách zpěvaček souboru.
Náměty pro svoji práci čerpá převážně ze sbírek Čeňka Holase a Čeňka Zíbrta, rodáků z Kovářovska.
Občanské sdružení se skládá z dospělého souboru Kovářovan, dětského souboru Kovářovánek, dětského divadýlka Podkovička a Divadelní společnosti Podkova.

Kovářovan vystupuje celoročně s programy od 15 minut po hodinové pořady a na pozvání obcí nebo dalších organizací rozdává radost ve vystoupeních, kde jsou choreograficky zpracované tance i zvyky národopisné oblasti Kozácka.

Kozácký kroj

Kozácký kroj patří mezi nejpůvabnější české kroje právě díky pracnosti a pečlivosti výšivek, které zdobí jinak prosté oblečení. Ženský a dívčí kroj zdobila především vzdušná ručně vyšívaná krajka v podobě jemného mřížkování, která vynikala na tmavším podkladu sukní. Košilka byla rovného střihu, kolem krku a rukávů zdobená jemnou vláčkovou krajkou. Šněrovačky zhotovené z tmavších odstínů zdobily barevné výšivky doplňované malými kovovými "penízky". Dívky a ženy nosívaly na hlavách malý, silně naškrobený čepeček s bílou "holubičkou" a černou sametkou přes čelo. Vdané ženy pak ještě přes čepeček uvazovaly bílý jemný šátek s vyšívaným zadním cípem. "Holubička" překrytá šátkem mohla vytvářet dojem kozích růžků a od této podobnosti mohl být odvozen název "Kozačka". K oblečení žen patřil též "špensr", kabátek do pasu s dlouhými rukávy v ramenou bohatě nabranými a hlubším výstřihem olemovaným sametem. Dívky i ženy nosily přes ramena jemný tylový šátek s bílou výšivkou tzv. "kosičku", jejíž cípy zastrkovaly vpředu za šněrovačku či špensr.
Mužské oblečení bylo oproti ženskému o mnoho prostší. Skládalo se z těsných žlutých kožených kalhot "praštěnek", které byly pod koleny svázány řemínky "dutkami" na konci rozšířenými a ozdobně vysekávanými. Košile mívala několik záložek na prsou a pod límeček se uvazoval černý hedvábný šátek. Krátké vesty tmavých barev mívaly vzadu odstávající, do špičky přistřižený šos, který trčel jako kozí ocásek a je možné, že zavdal příčinu k názvu "Kozák". Ozdobou hlavy býval černý klobouk se širokou krempou, později nízké čapky "vydrovky". Punčochy mívali muži bílé nebo modré, nízké střevíce vystřídaly později vysoké holínky.

 furianti

Ladislav Stroupežnický

 

Naši furianti

 


 

Divadelní spolek ochotníků Petrovice

 

Neděle, 12. srpna 2012, 14:00 hod

 


 

 

Režie: Ivana Talaváňová, Jaroslav Kloud ml.

 

Ladislav Stroupežnický byl český dramatik a dramaturg Národního divadla. Narodil se 6. 1. 1850 v rodině hospodářského správce na církevním velkostatku. Obecnou školu navštěvoval v Miroticích. V Písku studoval na reálce. Po dvou letech byl vyloučen pro své povýšené chování a pro neshody s učiteli i spolužáky a také pro špatný prospěch. V 17 letech se v sebevražedném úmyslu postřelil a znetvořil si obličej. V rekonvalescenci pořádal cerhonický archiv a studoval v něm. Roku 1873 se přestěhoval do Prahy, pokoušel se o různá zaměstnání a v letech 1882-1892 byl prvním dramaturgem Národního divadla. Po básnických pokusech a drobných humoristických prózách se věnoval dramatu, zvláště veselohře a historickým hrám, např. Zvíkovský rarášek (1883), Paní mincmistrová (1886), která se později stala předlohou k Vávrovu filmu Cech panen kutnohorských. Obraz ze života soudobé jihočeské vesnice podávají Naši furianti (1887). K postavám a příběhům z Cerhonic a Miroticka se vracel i v povídkách (Z Prahy a venkova) a v jednoaktové hře s názvem V panském čeledníku. Zemřel přesně 25 let poté, co se pokusil o sebevraždu - 11. srpna roku 1892 v Praze.

 

Hra Ladislava Stroupežnického „Naši furianti“ patří k české divadelní klasice. Právě proto jsme ji vybrali k našemu jubileu. V Petrovicích se hrála jen v roce 1944. Její děj se odehrává v roce 1869, tedy v době, kdy se s divadlem  v Petrovicích  začínalo.

 

Z údajů v naší kronice je zřejmé, že před 150 lety, někdy v roce 1862 se v Petrovicích poprvé hrálo divadlo, hra „Zlý jelen“ od V. K. Klicpery. Petrovice se tenkrát zapojily do silného proudu rozvoje českého kulturního a společenského života.

 

Za těch uplynulých 150 roků bylo petrovickými ochotníky realizováno více než 200 divadelních inscenací různých divadelních her. Každá obvykle v několika představeních. Do této činnosti se za tu dobu zapojily stovky lidí ochotných věnovat nemálo svého volného času divadlu: nácviku, hraní, přípravě scény, shánění kostýmů či výrobě kulis a kostýmů, organizační a pořadatelské činnosti.

 

Je však třeba jmenovat několik jednotlivců, kteří měli významný podíl na úspěších ochotnického divadla v Petrovicích:
Antonín Hejhal (pekař a obchodník) - zakládající člen spolku. Byl aktivním hercem i režisérem.
Alois Chocholoušek(obchodník) - v letech 1918-1944 byl  zejména režisér(minimálně jednu inscenaci ročně).
Zdeněk Čelikovský(učitel) - v období 1927-1970 byl významným hercem, funkcionářem, ale hlavně režisérem. Pod jeho vedením bylo uvedeno více než 30 divadelních her.    
František Bilina(učitel) - jeho jméno se objevuje v kronice poprvé v roce 1937. Byl hercem, režisérem, ale i dramatickým autorem. Jeho hry byly zejména s regionální tématikou. Od roku 1950-1983 zrežíroval více než 10 divadelních her.
Květa Kloudová, roz. Hobzková(zahradnice) - od roku 1947 hrála ve většině inscenovaných her, po roce 1984 se uplatnila i jako režisérka.
Jan Hejhal(elektrotechnik), pravnuk Antonína Hejhala -významně se podílel na obnovení ochotnického divadla po roce 1981 a založení nového Spolku divadelních ochotníků Petrovice v roce 1993. Byl hercem, funkcionářem, režisérem. 
   
Velmi si vážíme všech našich diváků, kteří nepohrdnou amatérským divadlem a jsou nám věrni. Děkujeme Vám a přejeme hezký divadelní zážitek.

 

Hrají:

FILIP DUBSKÝ, sedlák a starosta: Petr Štěpánek
MARIE DUBSKÁ, jeho žena: Dana Kolínová
VÁCLAV, jejich syn: Vladimír Čanda
PETR DUBSKÝ, Filipův otec, výměnkář: Jiří Divoký
JAKUB BUŠEK, sedlák a první radní: Richard Kolín
FRANTIŠKA BUŠKOVÁ, jeho žena: Jitka Hobzková
VERUNKA, jejich dcera: Hana Šťastná
MATĚJ ŠUMBAL, sedlák a obecní výbor: Jaroslav Kloud st.
MARIE, jeho žena: Marie Fedasová
PAVEL KOŽENÝ, sedlák a obecní výbor: Jaroslav Šnajdr    
KAŠPAR ŠMEJKAL, sedlák a obecní výbor: Jiří Hejhal
VALENTIN BLÁHA, vysloužilý voják: Pavel Kubíček
JOSEF HABRŠPERK, švec: Jan Kubíček
FRANTIŠEK FIALA, krejčí: Pavel Kdolský
TEREZKA, jeho žena: Marie Křížová
KRISTÝNA, 17letá: Eva Kloudová
JOSÍFEK, 11letý: Dominik Štemberk
FILÍPEK, 7letý: Ondřej Štemberk
KAREL KUDRLIČKA, učitel a písař: Aleš Hejhal
MAREK EHRMANN, majitel hospody: Jaroslav Fedas
MARKÝTKA: Eva Fořtová
ČETNÍK: Jaroslav Paták
PRVNÍ MUZIKANT: Jan Bilina

Hra Ladislava Stroupežnického „Naši furianti“ patří k české divadelní klasice. Právě proto jsme ji vybrali k našemu jubileu. V Petrovicích se hrála jen v roce 1944. Její děj se odehrává v roce 1869, tedy v době, kdy se s divadlem  v Petrovicích  začínalo.

            Z údajů v naší kronice je zřejmé, že před 150 lety, někdy v roce 1862 se v Petrovicích poprvé hrálo divadlo, hra „Zlý jelen“ od V. K. Klicpery. Petrovice se tenkrát zapojily do silného proudu rozvoje českého kulturního a společenského života.

            Za těch uplynulých 150 roků bylo petrovickými ochotníky realizováno více než 200 divadelních inscenací různých divadelních her. Každá obvykle v několika představeních. Do této činnosti se za tu dobu zapojily stovky lidí ochotných věnovat nemálo svého volného času divadlu: nácviku, hraní, přípravě scény, shánění kostýmů či výrobě kulis a kostýmů, organizační a pořadatelské činnosti.

 Je však třeba jmenovat několik jednotlivců, kteří měli významný podíl na úspěších ochotnického divadla v Petrovicích:

Antonín Hejhal (pekař a obchodník) - zakládající člen spolku. Byl aktivním hercem i režisérem.

 Alois Chocholoušek(obchodník) - v letech 1918-1944 byl  zejména režisér(minimálně jednu inscenaci ročně).

Zdeněk Čelikovský(učitel) - v období 1927-1970 byl významným hercem, funkcionářem, ale hlavně režisérem. Pod jeho vedením bylo uvedeno více než 30 divadelních her.     

František Bilina(učitel) - jeho jméno se objevuje v kronice poprvé v roce 1937. Byl hercem, režisérem, ale i dramatickým autorem. Jeho hry byly zejména s regionální tématikou. Od roku 1950-1983 zrežíroval více než 10 divadelních her.

 Květa Kloudová, roz. Hobzková(zahradnice) - od roku 1947 hrála ve většině inscenovaných her, po roce 1984 se uplatnila i jako režisérka.

Jan Hejhal(elektrotechnik), pravnuk Antonína Hejhala -významně se podílel na obnovení ochotnického divadla po roce 1981 a založení nového Spolku divadelních ochotníků Petrovice v roce 1993. Byl hercem, funkcionářem, režisérem. 

           

            Velmi si vážíme všech našich diváků, kteří nepohrdnou amatérským divadlem a jsou nám věrni. Děkujeme Vám a přejeme hezký divadelní zážitek.

 

princeznaaloupeznici

 

Božena Šimková

 

Princezna a loupežníci

 


 

DAP Praha

 

Neděle, 12. srpna 2012, 10:00 hod

 


 

 

Režie: Věra Jordánová

 

S pohádkovými příběhy Boženy Šimkové se děti setkávají nejen v knížkách, ale zejména v četných divadelních a oblíbených televizních inscenacích.

Úsměvným pohádkovým skoromuzikálem PRINCEZNA A LOUPEŽNÍCI navazuje autorka na nejlepší tradice české moderní pohádky v linii , reprezentované např. jmény Jana Drdy nebo Josefa Lady. Charakterizuje ji humor, lidová moudrost i krásná čeština.

 

Oproti vžitým typům pohádkových postav jsou hrdinové naší hry trochu naruby. Královna není zrovna vznešená dáma, princezna není něžná bezbranná bytost ani rozmazlená ufňukaná slečinka, ale chytré, energické, správné děvče. A loupežníci?  Vůbec to nejsou strašliví hrdlořezové, ale ani směšní třasořitkové, jenom obyčejní chlapíci, které do lesů vyhnala nepřízeň válečné doby. Zkrátka, co postava,  to člověk z masa a kostí. Ze svízelných situací nepomáhají našim hrdinům žádné nadpřirozené bytostí, ale jen a jen vlastní důvtip a vzájemné pochopení. Jak říká jedna z postav hry: "Když se člověk dostane do neštěstí, kdo jiný by mu měl pomoct než lidi?" A pro tuhle lidskost, pro humor a radost ze života, která z ní tryská, jsme si vybrali a nastudovali právě tuto pohádku o princezně Amálce a bandě loupežníků.

Věříme, že množstvím napínavých zápletek naše inscenace děti zaujme, spoustou veselých situací pobaví, písničkami, které jsou její nedílnou součástí, potěší. A že si z divadla odnesou stejně hřejivý pocti lidské sounáležitosti, jakým nás všechny PRINCEZNA A LOUPEŽNÍCI oslovují.

 

Hrají:

Královna: Drahoslava Landsmannová

Princezna: Hana Czivišová

Majdaléna: Milada Bednářová

Ferda: Tomáš Racek

Kuba: Zdeněk Dolanský

 

Hudba:

Milan Klipec

 

Dramaturgická spolupráce:

Jitka Jezdinská

 

Výtvarná spolupráce:

Adam Pitra

 

 

lotrando

 

 

 

Lotrando a Zubejda


Divadelní spolek Opona Kovářov

 

Sobota, 11. srpna 2012, 14:00 hod


 

Režie: Miroslav Fořt, Richard Korbut

 

Premiéra hry Lotrando a Zubejda byla 7. května 2011 v Kovářově. Hra vznikla podle stejnojmenné filmové pohádky Zdeňka Svěráka s hudbou od Jaroslava Uhlíře.

 

Hrají:

Lotrando: Martin Zelenka

Zubejda: Pavla Šimečková
Drnec: Jaroslav Kahoun
Lustig: Vladimír Mikuláš
Sultán: Petra Brčáková
Starý Lotrando: Alice Fořtová
La Mad / Maceška: Marie Buderová
Vincek / Drncová: Štěpánka Rybníčková
Hálí: Monika Hrochová
Bélí: Tomáš Hlavín
Zélí: Anna Kahounová
Převor: Tomáš Studený
Sestra Anička, kat, tanečnice: Aleš Zeman  
Kupec: Miroslav Fořt

 

Hudba:

Karolína Sedakovová (housle)
Jaroslav Kahoun (kontrabas)
Miroslav Fořt (akordeon)
Tomáš Studený (kytara, kontrabas)
Martin Zelenka ) klarinet, saxofon)
Pavla Šimečková (kytara)

 
Projekce:

Richard Korbut

 

Osvětlení , zvuky:

Lukáš Rybníček

 

Kostýmy  a zákulisní podpora:

Jana Korbutová a Filip Fořt

 

svetaci

 

Vratislav Blažek / Zdeněk Podskalský / Evžen Illín, Vlastimil Hála

 

Světáci

 


 

Divadelní společnost Háta Praha

 

Sobota, 11. srpna 2012, 19:30

 


 

Režie: Lumír Olšovský

 

Notoricky známá filmová hudební komedie Vratislava Blažka a Zdeňka Podskalského s písněmi Evžena Illína a Vlastimila Hály z roku 1969 trůní od své premiéry na špičce žebříčků nejoblíbenějších českých filmů. V divadelní úpravě a v režii Lumíra Olšovského se na jevišti objeví stálice Divadelní společnosti Háta, ale i nové populární tváře: Mahulena Bočanová, Adéla Gondíková, Vlasta Žehrová, Olga Želenská, Monika Absolonová, Ivana Andrlová anebo Jana Zenáhlíková v rolích lehkých dam, Miriam Kantorková nebo Vlasta Peterková v roli paní Trčkové, Dalibor Gondík, Martin Zounar, Zbyšek Pantůček, Aleš Háma, Filip Tomsa, Lumír Olšovský v rolích fasádníků a Martin Sobotka, Pavel Vítek a Lukáš Pečenka v ostatních rolích. Jako zvláštní hosté účinkují v roli emeritního profesora šarmantní Jan Přeučil nebo „dechovkový král“ Josef Oplt.

Hrají:

Gustav: Filip Tomsa
Tonda: Zbyšek Pantůček
Honza: Martin Zounar
Božka: Olga Želenská
Zuzana: Ivana Andrlová
Marcela: Adéla Gondíková
Trčková: Miriam Kantorková
Profesor: Josef Oplt
Pan A (zpěvák, Jaroušek, Kapitán, Hovorka, Prodavač): Petr Gelnar
Pan B (zpěvák, Policista, Vrchní, Vašut, Milenec): Lukáš Pečenka